Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lucka

28. 7. 2010

 

Nedavno mi volala známá, která se na delší čas, no asi na 3 roky, odmlčela. Byla na charitativní akci v Austrálii, kde měla na starost malé děti.  Jestli prý bych měla čas, že by za mnou přijela. Měla jsem radost, že jí zas uvidím a tak jsme si, dohodly schůzku. Seděly jsme u nás na zahradě, vnímaly tu nádhernou přírodu kolem nás a dlouho jsme si povídaly. Svěřila se mi, že jeden z důvodů proč také za mnou přišla je, že potřebuje pomoc. V Austrálii, v těch pro nás extrémních podmínkách dostala zánět do těla. Sice jí ho vyléčili lékaři, ale zůstaly po něm v těle ještě různé neduhy a ty jí dost trápí. Vlastně nejdřív nechtěla ani sedět na zahradě, že je zimomřivá a bylo už přece jen sedm večer. Pak připustila, že aspoň na chvilku by jsme snad mohli. Na konec po mém působení, jí nebylo chladno ani po deváté, kdy už se opravdu ochladilo. Rozešly jsme se s tím, že zítra večer na ní ještě zapůsobím na dálku. Druhý den volala, že se jí moc ulevilo, ale ještě to není tak, jak by mělo.  Chtělo by to ještě doladit. A tato SMSka mi přišla další den :  Ahoj, je to o moc lepší. Myslíš. že bychom mohli dnes dát do třetice všeho dobrého ve stejný čas? Děkuji...   No a další den přišla poslední SMS (podstatná jen pro tenhle příběh) :   Děkuju, Bůh má skrze tebe zlaté ruce. Bylo to silné. Něco se dělo s celou levou půlkou mýho těla... mne samotný. Cítím, že má dávná vina, můj pád je zaplacen a tys mi pomohla vystoupit z kola zrozování na zemi. Teď to ještě musím potvrdit v praktickém životě. Bůh buď s tebou. Ať je při tobě v těžkých chvílích i v samotě tvojí cesty. Pa ty jedna kouzelnice. Lucie

Co dodat , moc mě to potěšilo a tak jsem se s tím chtěla svěřit aspoň klávesnici...